Francie hoří – a lze konstatovat, že je o vyvrcholení léta trvajícího procesu. V Německu se v průzkumech na druhé místo na celostátní úrovni dostává AfD. Zelení a FDP se stávají marginálními. Němečtí i francouzští občané jsou navíc frustrováni válečnými aktivitami svých představitelů, kteří podporují eskalaci konfliktu na Ukrajině. Jak Macron, tak Scholz jsou symboly této politiky.

Po vystoupení Spojeného království z Evropské unie (tomu ostatně rovněž hrozí rozpad a zánik dlouho protěžované konstituční monarchie) se tedy její dvě nejsilnější a z mocenského hlediska nejvýznamnější země potýkají s výraznými sociálními a ekonomickými problémy, které zvláště ve Francii mohou přerůst až v občanskou válku. V případě Německa se zase čím dál více zřetelněji ukazuje, že rozdělení na NSR a NDR nikam nezmizelo – a opět se mocně připomíná.

Toto vše jen oživuje spekulace, kolik času zbývá do rozpadu Evropské unie, která stojí na základech, jež se ukazují jako neudržitelné. Evropská unie měla plnit dvě základní funkce zaručující Evropě stabilitu: 1) Trvalý mír a 2) Sociální smír. Ani jedna z těchto hodnot ale v Evropské unii již několik let není na pořadu dne. Evropská unie se stala poslušným vazalem přání těch nejmilitantnějších kruhů USA. Místo toho, aby to přiznala, zaklíná se prázdnými frázemi o prosperitě. Je pochopitelné, že na toto pokrytectví jsou nejalergičtější ti nejchudší a ti, kteří cítí, že je s nimi zacházeno nejhůře. Slyšíme kvanta nabubřelých frází o zvládnuté integraci. V praxi nyní vidíme, že realita je úplně jiná.

Zájmy různých evropských zemí se rozcházejí. Maďarsko a Polsko mohou mít různý přístup k podpoře války na Ukrajině – ale spojuje je postoj v otázkách migrace a přílivu levných toxických potravin. Rakousko se čím dál hlasitěji vymezuje jako neutrální země, kterou ostatně je desítky let.

Žádná jednotná Unie tu již vlastně není. Sever Evropy dávno nepatří k výspám sociálního státu – a po nezvládnuté migraci je tu další facka jejich dlouholetému směřování – totiž vstup Finska a snaha o vstup ze strany Švédska do NATO.

Většina občanů chce žít v míru – a ne neustále čekat, kdy se jim vše zhroutí, protože budou použity jaderné zbraně. Lidé nemusí být mysliteli, aby si spočítali, že to Spojené státy americké nechtěly žít s Ruskem v míru. Že napadaly jednu zemi za druhou (Jugoslávii, Irák, Libyi, Sýrii), aby americko–ruskou konfrontaci vyhrotily ad absurdum.

Mainstreamová média stále šíří stokrát prokázané lži. Jednou z největších je ta o ruském útoku na Záporožskou elektrárnu, kterou ale v době ostřelování měli pod kontrolou právě Rusové. Otázkou k zamyšlení potom je, které straně konfliktu by se dnes hodila katastrofa v této elektrárně.

Ještě stále můžeme nejčernějším scénářům zabránit. Ale v tom případě musíme vyhlásit totální bojkot mainstreamové propagandě. Červenec již jednou vešel do dějin jako datum začátku světové války. Učiňme vše proto, aby se tak nestalo znovu.